Řeka Jizera je nejvýznamnějším pravostranným přítokem Labe. Pramení na severu Čech v Jizerských horách, kde tvoří hranici mezi Českou republikou a Polskem. Řeka propojuje území Krkonoš, Jizerských hor, Českého ráje a Polabí. Je osou celého území Pojizeří, kterému do názvu propůjčila i své jméno.
Název Jizera přijali Slované od germánského kmene Keltů. Téhož původu je řada říčních jmen v dalších zemích Evropy, kde kdysi Keltové žili, např. Iser ve Francii, Isar v Bavorsku, Ijzer v Nizozemsku.
V hlubokých údolích Jizery a jejích přítoků se uchovaly polopřirozené ekosystémy. Řeka, kterou obklopují v jejím horním toku jehličnaté a smíšené lesy, protéká v dolním toku nížinnými loukami s vrbinami na březích. Místa relativně nedotčené přírody, kde našlo úkryt mnoho zástupců rostlinné a živočišné říše, jsou chráněna v maloplošných chráněných územích. Při troše štěstí zahlédneme vzácné zástupce ptačí říše: ledňáčka říčního, konipasa horského a volavky. Labutě a divoké kachny oživují řeku ve městech. O čistotě Jizery vypovídá velké množství ryb i skutečnost, že se do ní v horských oblastech pomalu začínají vracet na kvalitu vody tolik choulostiví raci.
Ani Jizeře se nevyhnulo tisícileté působení člověka. Na březích vyrostla města a vesnice, bylo vybudováno bezpočet průmyslových objektů využívajících sílu řeky, od mlýnů přes textilní továrny a vodní elektrárny. Jizeru překlenuly desítky mostů a lávek. Pouze počátek horního toku byl významného působení člověka ušetřen, neboť je předmětem ochrany přírody v rámci CHKO Jizerské hory a KRNAP.
Jizera pramení na české straně hory Smrk v Jizerských horách v nadmořské výšce okolo 1000 m n. m. Od pramene teče náhorní planinou Velké jizerské louky mezi rozlehlými rašeliništi. Území je zařazeno do evropské sítě nejznámějších lokalit mokřadních rostlinných společenstev. Pod Bukovcem přijímá první pravostranný přítok, kterým je Jizerka, a zařezává se do sevřeného údolí s balvany a kaskádami. Až ke Kořenovu tvoří řeka státní hranici sPolskem. V Mýtinách, místní části Harrachova, vstupuje Jizera do Krkonoš a protéká malebnými zákoutími národního parku. Pod Harrachovem přivádí vodu z Krkonoš do Jizery divoká Mumlava, známá svými vodopády.
Zajímavostí v řečišti jsou „obří hrnce“ - kruhové kamenné útvary s průměrem od několika centimetrů do několika metrů. Poblíž Hradska u Vysokého nad Jizerou se na skalním ostrohu nad Jizerou vypíná zřícenina Nístějky, hrádku, který kdysi strážil starou obchodní cestu vedoucí údolím Jizery. Nístějka je známá také jako přírodní památka s výskytem lopuštíku skloněného. V Poniklé Jizera protéká malým krasovým územím, kde se nachází i rozlehlá Ponikelská jeskyně (veřejnosti nepřístupná).
Jizerka, další z levostranných přítoků, pramení u Horních Míseček a přivádí vodu z Krkonoš. Do Jizery se vlévá v Horní Sytové. Jedná se o druhý přítok stejného jména, existuje tedy Jizerka „jizerská“ a „krkonošská“. Jizera se zde stáčí na západ a velkými meandry se blíží k Semilům.
Přes Jizeru se klenou četné mosty, některé byly vyhlášeny technickou památkou. Příkladem je most z roku 1912 v Peřimově, který byl tehdy největším dosud v Čechách provedeným betonovým mostem, a zastřešený dřevěný most v Bystré nad Jizerou z roku 1922.
Na horním toku Jizery jsou patrné stopy textilního průmyslu, který byl od 19. století jedním z hlavních zdrojů obživy. První přádelnu postavil v místní části Řeky nedaleko Semil českodubský průmyslník Franz Schmitt v letech 1861-1865 a brzy následovaly další. Vzpomeňme alespoň první českou přádelnu na celém toku Jizery, kterou vybudoval František Matouš v Benešově u Semil v roce 1882. Ze slávy textilek již mnoho nezbylo, ale architektura i umístění staveb v krajině se stává cílem tzv. „průmyslové turistiky“.
V Semilech se po 50 km spojují vody Jizery s Oleškou pramenící ve Staropackých horách. Pod městem Semily vstupuje Jizera do soutěsky, kterou vede Riegrova stezka. Skalnaté údolí podobné kaňonu bylo v roce 1951 vyhlášeno přírodní rezervací Údolí Jizery. Zajímavostí na Riegrově stezce je spálovská hydroelektrárna z let 1921-26, do které je voda přiváděna 1300 m dlouhým tunelem.
V Podspálově se do Jizery vlévá řeka Kamenice, která ze severu přivádí vodu z Jizerských hor. Podél Kamenice vede Palackého stezka k hradu Návarov a dále do Tanvaldu. Od Spálova pokračuje Jizera přes Železný Brod na Malou Skálu. Řeka rozděluje Maloskalsko na břeh s Vranovským hřebenem na straně jedné a břeh s rozeklanou siluetou Suchých skal na straně druhé. Přes Dolánky s Dlaskovým statkem, klenotem lidové architektury, vtéká Jizera do Turnova.
U Turnova, který je branou do Českého ráje, vstupuje Jizera do České křídové pánve a údolí dostává podobu široké a mělké nivy s řadou obcí na obou březích. Řeka teče západním okrajem Českého ráje, odkud přibírá Libuňku a Žehrovku, z pravé strany pak Mohelku. Pod Mnichovým Hradištěm se v březích vlivem eroze vytvořily prohlubně, tzv. skalní srubyJizery. Jizera protéká pod hrady Zvířetnice a Michalovice, v Mladé Boleslavi se vlévá Klenice a řeka směřuje širokým údolím, zahloubeným do slínovců, dál do Polabí. Svou dlouhou pouť končí v Labi u Lázní Toušeň, nedaleko Brandýsa nad Labem.
